Akt II
První ze tří přízraků
4. vypravěč: Když se Bright probudil, byla taková tma, že si na chvíli myslel, že oslepnul.
BRIGHT si odfrkne a náhle se probudí.
Bright: Á! Už jsem měl strach, že jsem oslepl!
4. vypravěč: Právě jsem to říkal.
Bright: (4. vypravěči) Ou. Pardon.
4. vypravěč: Tvé oči jsou v pořádku.
Bright: Jo, to vidím.
4. vypravěč: Je prostě veliká tma.
Bright: Měl bych si nechávat rozsvíceno v koupelně, nebo něco takového.
4. vypravěč: Pomohlo by to.
1. vypravěč: Najednou se ozval zvonek.
Všechny ŽENY v SOUBORU.
Ženy: Ding!
Všichni MUŽI v SOUBORU.
Muži: DONG!
5. vypravěč: V jeho pokoji se objevil záblesk světla a následně stála před Brightem podivná postava.
DR. GEARS, DUCH MINULÝCH VÁNOC se objeví. Vypadá něžný a laskavý, má vřelý úsměv na tváři a oči plné radosti. Má na sobě bílý župan a tlumeně září.
3. vypravěč: Byla to postava— dítěte, jen to nebylo… opravdu dítě, od té doby, co z něj byl plně dospělý muž, který… byl navíc jako duch, ale snad máte z toho ten pocit, že to bylo dítě, nebo… jo.
Bright: Ozubené kolo?
Gears: Ahoj, Brighte.
Bright: Ty jsi ten duch, před kterým mě Mann varoval?
Gears: Z masa a kostí.
BRIGHT zvedne obočí.
Gears: To je řečnický výraz, Jacku.
Bright: Kdo vůbec jsi?
Gears: Já jsem Duch minulých Vánoc.
Bright: Dávno minulých?
Gears: Ne, tvých minulých.
Bright: …tím pádem dávno minulých.
Gears: Jo.
4. vypravěč: Duch položí dlaň na Brightovo rameno a jak mluví, jemně jej sevře.
GEARS sevře BRIGHTOVU paži trochu moc pevně.
Bright: (Opičí zavřeštění) Au! Do hajzlu, za co to bylo?
Gears: Povstaň, Jacku. Projeď se se mnou.
Bright: Projet? Na čem? Nemůžeme jít prostě pěšky?
Najednou se ve vzduchu objeví a nádherný a majestátní HROZIVÝ LOS. GEARS na něj vyleze a usedne do sedla a ukazuje BRIGHTOVI, aby udělal totéž.
Bright: Je to rychlejší než chůze?
Gears: Umíš procházet skrze čas?
Bright: …ne.
Gears: Pak ano. Nasedni.
Silně zafouká vítr a HROZIVÝ LOS vlétne. BRIGHT se snaží udržet a GEARS hledí přímo vpřed do noci. Kolem nich víří sních.
2. vypravěč: Jak rychle vystoupali na noční oblohu, sestoupili také před dlouhou prašnou cestou obklopenou stromy. Tma Brightova domu zmizela a byla nahrazena světlem chladného jasného zimního dne s čerstě napadaným sněhem všude kolem.
Bright: Já… počkat! Vím, kde jsme! Tohle je cesta přes území kolem Oblasti-17! To je to místo, kde mě prvně přiřadili, kde— jak dávno to vůbec bylo? Mohl jsem být teprve malé děcko.
1. vypravěč: Bright byl okamžitě přehlcen různorodou kakofonií povědomých pachů a zvuků, všechny se spojovaly do tisíců šťastných myšlenek a radostí, od té doby dávno zapomenutých.
Gears: Co to máš v oku, Jacku?
Bright: Co? O, ne, ne, Je jen… to není nic. To je kvůli té zimě.
Gears: Pamatuješ si tu cestu?
Bright: Jestli si ji pamatuju? Mohl bych po ní projít se zavázanýma očima!
BRIGHT ujde pár kroků a následně se zastaví a zhluboka se nadechne.
Gears: Zvláštní na to zapomenout na takovou spoustu let. Pojďme dál.
Přibližují se ke vchodu do Oblasti-17. Kolem nich se pohybují doktoři v pláštích, agenti MTF v policejní výstroji, dělníci tahající krabice plné dokumentů a tak dále.
3. vypravěč: Aktivita v Oblasti byla v plném proudu.
4. vypravěč: Mladí výzkumníci mají jiskru v očích.
5. vypravěč: Agenti právě vystudovali akademii…
5 herců: …nebo se vrátili z polních misí…
2. vypravěč: …všichni se vrací do jediného domova, který vždy znali a budou znát…
3. vypravěč: …na místo, kde se cítili nejlépe…
4 vypravěč: …do staré Oblasti-17.
Gears: Ach, ale jsou to jen stíny věcí, které bývaly.
BRIGHT je přichycen při aktivitě a v oslavné náladě, kvůli tomu místu. Začne zdravit lidi, ačkoliv si jej nevšímají.
Bright: Ahoj, Andersone! (Pauza.) Dr. Livingstone, rád tě zase vidím! (Pauza.) Karlyle, wow, je to jakobys—
Gears: Vůbec o nás nevědí, Jacku. Jsou pouze obrazy.
DAV udělá místo a odhalí JACKA BRIGHTA JAKO DÍTĚ. Vedle něj stojí jeho otec ADAM BRIGHT a kárá jej. BRIGHT JAKO DÍTĚ vypadá sklíčeně.
Bright: To- to jsem já! A moje… moje tělo, Byl jsem jen chlapec… předtím… a můj otec, on—
Gears: Tohle byl jen začátek, že ano? Nekonečno strastí čeká, ale tenhle kluk zná jen opovržení a pohrdání ze strany svého otce.
BRIGHT JAKO DÍTĚ vzdychne.
Bright: Já… si to pamatuju. Jako nějaký sen, zdá se to tak dávno a i tak… (BRIGHT a GEARS se přesunou. BRIGHT JAKO DÍTĚ a ADAM BRIGHT zmizí ve tmě.) Přál bych si… ach, však teď je již příliš pozdě.
Gears: Co by sis přál?
Bright: Minulou noc před mou kanceláří někdo zpíval koledy. Dítě nějakého mladšího výzkumníka, o tom není pochyb. Já… bych byl rád, kdybych mu za to něco dal. Toť vše.
2. vypravěč: Gears se znalecky usmál.
Gears: Pojď, Jacku. Podíváme se na jiné Vánoce.
Otevřou dveře a vstoupí do laboratoře. Uprostřed sedí sám MLADÝ JACK BRIGHT. Jeho tělo se změnilo, už není člověkem, jímž býval. Teď je někým jiným, a jak se dívá na své dlaně, tíží jej to, co se s ním stalo. Kolem krku má pověšený třpytivý červený a zlatý amulet.
Bright: Tohle…
Gears: Podívej.
Dveře za nimi se otevřou a dovnitř vběhne SOPHIA LIGHT. Má blonďaté vlasy pevně svázané do drdolu ha hlavou a její oči vypadají za jejími brýlemi obrovské.
Light: Doktore!
Bright: Sophio?!
Light: Jacku!
BRIGHT roztáhne paže, aby ji obejmul, avšak ona proběhne kolem k MLADÉMU BRIGHTOVI.
Bright: Sophia! Je tady! Znovu živá!
Light: Jacku, jsi vpořádku! Ty… ty jsi vpořádku, že?
Mladý Bright: Já… myslím, že jsem… toto— (Ukáže na amulet.) …Myslím, že mne to zachránilo.
Light: To je SCP-963, že je to tak? (Snaží se k tmu dosáhnout.) Nech mne—
Mladý Bright: Ne! (Uhne.) Ne, může ti… to udělat to, co to udělalo i… on—
Light: (Nicméně Brighta obejme) Ou, to nevadí. Jsem tak ráda, že jsi naživu. Dr. Brighte. Myslela jsem, že jsme tě ztratili.
Mladý Bright: (Usměje se.) Děkuji, Sophio. Jsem rád, že tu stále jsem.
Obklopí je tma.
Gears: Skvělá doktorka, ta Sophia. Opravdu nejlepší z nás.
Bright: Takže byla. Máš pravdu.
Gears: Zemřela před lety a měla, myslím, děti.
Bright: Jedno dítě. Zemřela, když jej chránila při průniku zadržení.
Gears: Adoptoval jsi synovce.
Bright: Ano.
Na chvíli se zastaví, a pak projdou dalšími dveřmi.
4. vypravěč: Duch se přesunul do další kanceláře, více ozdobené než všechny předchozí a zeptal se Brighta, jestli si pamatuje.
Bright: Jestli si pamatuju? Tohle byla moje první pozice zástupce oblastního ředitele! (AGATHA RIGHTS vstoupí. Je vysoká plnoštíhlá žena a nese zabalené dárky a lahve vína.) To je ředitelka Rightsová! Ty vole, to je Rightsová, zase živá!
Rights: Nazdar! Jacku! Alto!
(Vstoupí MLADÝ BRIGHT a ALTO CLEF.)
Clef: Také zdravím, ředitelko!
Bright: Co to vidím!? Sám Alto Clef. Byli jsme přátelé, já a on, roky jsme tu spolu strávili.
Rights: Pojďte, hoši! Pro dnešek máte volno. Zadržení může počkat do zítřka. Je Štědrý večer, Alto! Vánoce, Jacku! Skončete s tím papírováním a jdem odsud!
MLADÝ BRIGHT a ALTO CLEF začnou uklízet dokumenty.
Clef: Jednou v noci jsem měl sen, Jacku.
Mladý Bright: Jaký, Alto?
Clef: Doufám… že jednoho dne… někdy na Štědrý den uspořádám tak skvělou oslavu jako ředitelka Rightsová.
Mladý Bright:Tak skvělou jako Rightsová?! Nemožné! Ale… taky jsem o tom snil, kamaráde. To by byla, panečku, oslava!
Clef: Tak uspořádáme naši oslavu společně, v Oblasti-19, a pozvemevšechny naše přátele—
Bright: (Smutně.) …přátele dávno zapomenuté…
Clef: —a budeme mít jídlo-
Mladý Bright: —a pití!
Clef: Ano! A hromadu pití! A dárky pro všechny zaměstnance!
Mladý Bright: A ty a já budeme za nejlepší a nejhodnější oblastní ředitele, jací kdy byli!
Clef: A všihni nás budou milovat!
(DOKTOR TIMOTHY BURNS vstoupí. Je rozjařený a veselý jako jeho žena.)
Burns: Zopakuj to. Kdo že bude milovat koho?
Clef: Ale, Burnsi.
Mladý Bright: Dobrý večer, Dr. Burnsi!
Burns: Pojďte kluci! Dnes bude dlouhá a skvělá noc! Teď ještě najít mou manželku a můžeme s tím začít!
Rights: Aha! Tady je můj drahý manžel. (RIGHTS a BURNS se obejmou.) Pojďte sem, chlapci! Máme před sebou noc plnou tance!
Burns: Vsaď na to svůj sladký zadeček, že jo!
Rights: A kdo jiný by byl jako taneční partner pro mne lepší než můj vlasní manžel?
Burns: Oho! Předpokládáš, že příjmu tvůj návrh?
Rights: Třicet let už přijímáš můj návrh a nejsi ani o chlup hezčí, než dřív! Nevidím důvod, proč bys měl přestat!
(Zasmějí se. HERCI vběhnou ze všech, divoce svlékají laboratorní pláště a brýle a místo toho si oblékají sváteční vánoční obleky. Jakmile začne hrát hudba, začnou všichni tancovat.)
3. vypravěč: Krásné mladé ženy—
1. vypravěč: —a fešní mladí muži.
2. vypravěč: Doktoři, výzkumníci, agenti, uklízeči a prostě všichni!
4. vypravěč: Rights aani Burns neviděli rozdíly mezi třídami. Neviděli proslulost či bohatství. V Oblasti-18 viděli jen dobré srdce a dobré duše.
HERCI začnou zpívat "Zdobte domy". Když začnou tancovat, BRIGHT se zaplete do jejich činnosti a začne tancovat také a bude se proplétat dovnitř a ven ze skupiny.
VŠICHNI:
ZDOBTE DOMY, ZDOBTE SÍŇE,
FA LA LA LA LA LA LA LA LA!
DÍTĚ SPINKÁ MATCE V KLÍNĚ,
FA LA LA LA LA LA LA LA LA
NÁDHERNÉHO BUĎ DŮM VZHLEDU
GEARS pozvedne ruku a místnost naráz ztichne. BRIGHT ještě chvíli pokračuje v tanci, než si uvědomí, že ostatní tancují bez hudby.
Gears: Udělali lidi tak šťastné, plné vděčnosti. Jen si dali trochu záležet, nic víc.
Bright: Trochu?
Gears: Proč? Myslíš, že ne? Ředitelka Rights utratila kvůli této oslavě opravdu malou částku. Patnáct, dvacet dollarů? Stojí taková snaha tak malou oběť?
GEARS tleskne a HERCI dozpívají.
VŠICHNI:
KDYŽ SE STROJÍ NA KOLEDU,
FA LA LA LA LA LA LA!
HERCI se rozdělí do menších skupin a rozutečou se všemi směry do temnoty.
Bright: Gearsi! Měla schopnost udělat nás šťastnými či nešťastnými, udělat naši práci lehkou či těžkou, potěšit či potrestat. S tím, jak moc nás rozveselila, jí to mohlo stát jmění.
1. vypravěč: Bright se jakoby zastavil v myšlenkách.
Gears: Co se děje?
Bright: Já… já bych teď rád jen něco řekl svému asistentovi. To je vše.
GEARS se znovu usměje.
Gears: Pojď, Jacku. Můj čas se krátí. Podívej.
Nasednou znovu na HROZIVÉHO LOSA, tentokrát přiletí na zasněžený dvůr. Světlo svítí na MLADÉHO BRIGHTA, který mluví ke své snoubence ROSE LABELLE.
Mladý Bright: Notak, Rose. Nebuď směšná.
Labelle: Jacku, Já si nedělám legraci! A i kdyby, není snad přirozené být směšný, když jsi zamilovaný?
Mladý Bright: Nemám čas na to bát směšný, Rose. Jsem teď ředitel, mám kariéru, na níž musím myslet!
Labelle: Máš čas na to někoho milovat?
Mladý Bright: Láska? Láska… je pro blázny.
Labelle: Pak i já jsem blázen, Jacku. Blázen, protože miluju člověka, který mne nemiluje. Jen velmi málo ti na mne záleží, je to tak? Něco jiného mne ve tvém srdci nahradilo… jestli tě to těší a líbí se ti to, jak bych se mohla snažit, nemám důvod truchlit.
Mladý Bright: Nahradilo tebe? Co tě nahradilo?
Labelle: Tvá práce.
Mladý Bright: No tak to prostě, do hajzlu, je, Rose! Není nic, nic důležitějšího než věc…
Bright se k nim vrhá, zoufale se snaží zastavit v mluvení mladý stín sebe samého.
Bright: Ne, ne, ty idiote, prosím. Nepokračuj…
Mladý Bright: …a ti, kteří stojí vůči této věci, jsou prostě hloupí a nebezpeční jako ti, které se snažíme zadržet!
Labelle: Až moc se bojíš světa, Jacku. Všechny tvé naděje se spojily v jednu v dosažení za nedosažitelné, i ptom všem, co jsi zažil.
Mladý Bright: K tobě se zachovávám stále stejně.
Labelle: Nezachováváš. Když jsi mi dal slib, byl jsi jiný člověk. Před tím proklatým amuletem jsi by jiný.
Mladý Bright: Byl jsem jen kluk! Nevěděl jsem nic. Tenhle amulet mne zachránil, vytáhl mne z temnoty a dal mi prohlédnout, Rose. Když neudělám nic pro zastavení katastrofy, která by nás mohla potkat, pak vše, co jsme zažili, by bylo k ničemu. Dělám všechno pro nás, pro tebe.
Bright: Ne, ne ne ne, prosím—
Labelle: Pro mě?
Mladý Bright: Bezpečnost je klíčem na všechno.
Labelle: Ne, Jacku. Láska je ten klíč. Přátelství, společenství. Jak jsi to mohl ztratit?
Mladý Bright: Rose, já tě miluji. Ale nemůžu si dovolit žít v ingoranci k tomu, co vím, že musím udělat. Není to fér ani k tobě ani ke mně.
Labelle: Naše smlouva je stará. Když jsme ji udělali, byli jsme oba ubozí, neznalí a šťastní a navíc spokojení.
Bright: Už ne, prosím… prosím, ne…
Labelle: Ve svém srdci víš, nebo aspoň v tom, co z něj zůstalo, že nejsi již tím, kým jsi býval. Řekl jsi, že mne miluješ, ale tvá posedlost prací mne nahradila.
Mladý Bright: Rose, vážně tohle musíme dělat?
Labelle: Byli jsme kdysi jedno tělo a jedna duše, ty a já. Ale teď už ne.
Bright: Ne, Rose, stále jsme, stále můžeme být…
Labelle: Zprošťuji tě od všech slibů, které jsi mi dal, Jacku Brighte.
Mladý Bright: Já jsem tě o žádné zproštění neprosil.
Labelle: Svými slovy ne.
Mladý Bright: Pak čím?
Labelle: Řekni mi, Jacku, snažil by ses mne získat zpět s tím, co teď víš?
Mladý Bright: Musím myslet na svou práci, na svou—
Labelle: Hledal bys mne teď?
MLADÝ BRIGHT neodpovídá.
Bright: Odpověz jí, ty idiote! TY proklatý blázne, řekni něco!
Ticho.
Labelle: Myslela jsem si, že ne. Doufám, že najdeš štěstí na cestě, kterou sis vybral, Jacku.
ROSE LABELLE zmizí ve tmě. MLADÝ BRIGHT ještě chvíli zůstává, v zápětí zmizí také.
Bright: Duchu! Gearsi, nebo kdo vůbec jsi, prosím. Vem mě odsud pryč. Už mi nic neukazuj.
Gears: Říkal jsem ti, že to jsou stíny minulosti, Jacku. Jsou tím, čím jsou, nemohu je vinit.
Bright: Proč mne strašíš? Co jsem udělal?
Gears: Ještě je tu něco, co musíš vidět.
Bright: Baví tě to? Mučit mě?
Gears: Následuj mne, Jacku.
Chvíli jdou. V dálce vidí světla. Jak se k nim přibližují, vidí okna další ubikace v jiné Oblasti.
5. vypravěč: Byl před nimi další prostor—
3. vypravěč: Místnost, ne moc veliká—
2. vypravěč: Ale plná pohodlí!
LABELLE, teď starší, sedí v místnosti se svou dcerou.
1. vypravěč: V místnosti stála žena, kterou jednou miloval.
5. vypravěč: Stejná žena, kterou nechal před tolika lety odejít.
Bright: Gearsi? Je to… to je Rose! Ale jak se to mohlo stát? Vypadá starší, více vyspělá…
Labelle: Další Štědrý večer.
Dcera: A jaká krásná noc!
Labelle: Každý Štědrý večer je určitým způsobem krásný.
Dcera: Myslíš, že se maminka brzy vrátí domů?
Labelle: Pokud se nedívá po nějakém překrásném dárku pro svou překrásnou dcerku.
Dcera: O, maminko! Proč mi neřekneš, co pro mě má?
Labelle: (Zasměje se.) Musíš jen počkat a uvidíš, že je to tak?
Bright: Vypadá… nádherně. Podívej se do její oči, její vlasy, její rty… Mile rád bych—
Vstoupí ROSINA MANŽELKA. ROSE jí přiběhne pomoct s velkým množstvím balíků, zatímco jejich DCERA ječí radostí.
Manželka: Rose! Bože, chyběla jsi mi.
Labelle: Ty mně taky.
Políbí se.
3. vypravěč: Sedíc pohodlně u ohně se její polovička otočila k Rose a řekla s úsměvem:
Manželka: Rose, tomu neuvěříš. Když jsem tenhle víkend byla na misi, potkala jsem tvého starého přítele.
Labelle: Kdo to byl?
Manželka: Hádej.
Labelle: Pche! Já nevím. Jak bych to mohla vědět? (Přestala, uvažovala, a pak řekla jako vtip:) Jack Bright.
Manželka: Je to tak.
Labelle: Aha! A jak se to přihodilo? How did you happen upon him?
Manželka: Doručovala jsem zásilku artefaktů do Oblasti-19 a stalo se, že jsem procházela kolem jeho kanceláře. Viděla jsem dovnitř, protože nezavřel, bylo tam světlo, nemohla jsem si pomoct, tak jsem nahlédla. Říkali, že je jeho partnerka na kraji smrti, ale on tam seděl sám. Tichý a úplně sám, jak se zdálo.
Bright: Duchu, prosím… vem mě z tohoto místa pryč.
Gears: Říkal jsem ti, Jacku. Toto jsou pouze stíny věcí, které se staly. Nemohu je změnit, o to víc je navrhnout.
1. vypravěč: Bright se otočil, aby promluvil, ale namísto obličeje starého přítele spatřil mnoho rozbitých kousíčků všech obličejů, které mu Duch ukázal. Tvář byla pochmurná, tichá.
Bright: Vem mne zpátky, Gearsi. Už mě déle nestraš.
2. vypravěč: Duch vážně kývnul a svět kolem Jacka se začal hroutit, stěny se začaly prohýbat a země pod nimi propadat. Světla začala blikat a přestala svítit, až zůstalo jen jediné zářivé ohniště. Jack natáhl v těchto posledních chvilkách vědomí ruku, jakoby chtěl Rose dát znamení, ale kvílící vítr je odnesl a světlo pohaslo.
1. vypravěč: Jack se rychle posadil, okamžitě si byl vědom toho, že je ve svém vlastním pokoji, a byl vyčerpaný. Najednou ho přepadla ohromná ospalost a brzy upadl zpátky do hlubokého spánku.
