Popření



Dr. Konstantin Hrabal seděl u svého terminálu ve své kanceláři, napjatý sedící za klávesnicí. Neustále, skoro až každou vteřinu probíhajících minut, klikal na tlačítko "Obnovit", aby zjistil, zda mu ona osoba na protější straně terminálu odpoví. Nikdy mu nedošlo, jak u tohoto čekání musel vypadat. Jeho oči upřeně zíraly na nezvýrazněné zprávy v jeho emailové schránce, naznačující, že tyhle zprávy již přečetl. Nemohl se dočkat odpovědi.
Oddechl jsi. Zhluboka si oddechl. Nikdy mu nedošlo, jak mu na jenom téhle blbě odpovědi záleželo. Dávalo mu to pocit toho, že má přítele. A tato myšlenka se mu v temném Nadačním prostředí velice zamlouvala. On totiž neměl moc přátel, obzvláště ne v jemu přidělené Oblasti, v Oblast-04-CS.

Standardní mladší výzkumník Dr. Konstantin Hrabal s všeobecným zaměřením. Nemůže říct, že by se mu to znění nelíbilo. Ano, alespoň byl části něčeho, kolečko v systému, které pomáhá ostatním. Jen si vždycky myslel, že by mohl být větší kolečko, díky kterému se otáčí ne pár, ale rovnou několik desítek dalších koleček. Chtěl být váženějším. Přece jen, "starší výzkumník" zní lépe.

Otevřel textové pole, do které napsal těch pár otřelých slov, které znal již tak dobře. Měl potřebu je napsat? Ani ne. Musel je napsat okamžitě? To určitě ne. A chtěl je napsat? Ano, a moc. A tak je tam s klapáním staré bílé klávesnice napsal a odeslal zprávu oné osobě na druhé straně.


Tak. Za dnešek má hotovo. Vstal ze své židle, na které se za dlouhý pracovní týden, nebo-li pracovní víkend, nahromadila pěkná spleť všemožných triček, kabátů a plášťů. Oblečení měnil docela často a ze své kanceláře nevycházel, pokud to nebylo třeba. A ještě k tomu všemu navrch, svou "komnatu" měl až na druhé části výzkumného zařízení. A komu by se to chtělo chodit?

Vzal si tedy ze židle károvanou košili, v největší rychlosti se převlekl, a v moment, kdy mu chtěl čekající doktor zatlouct na dveře, aby vylezl ze své kanceláře a šel pracovat s nimi, tak otevřel dveře, ještě s dovlávajícím, právě nasazeným doktorským pláštěm.


Dnešní den byl jako každý jiný: průměrný. Nic nového, stále jedno a to samé dokola.

Ahoj, Uty. Vím, že tohle budeš číst, tak tady chci napsat nějaký backstory k zastupiteli RAISA v České republice. Doufám, že to vyjde. Díky za pozornost, pane. Díky za inspiraci.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License